V týdnu od 16. do 20. září 2024 vyrazila celá třída 2S v doprovodu paní profesorky Berouškové a Stavělové do ubytovacího zařízení KiEZ v německém Sebnitzu na jazykový kurz.

Ráno 16. září v 8:15 se celá naše výprava sešla na pražském Hlavním nádraží, ze kterého jsme vyrazili prvním vlakem do Děčína, zde jsme měli velmi rychlý přestup na druhý vlak, který nás odvezl až do naší cílové stanice Dolní Poustevna.

Zde nás po příjezdu už očekávala paní Ilona, která nám odvezla do místa ubytování velká zavazadla, abychom je nemuseli táhnout s sebou pěšky. Po příchodu do areálu KiEZ jsme byli ubytováni a v odpoledních hodinách začal první skupině vzdělávací program, opět s paní Ilonou, která měla na starost celý německý program. Druhá skupina v mezičase prozkoumávala areál a plnila při tom různé úkoly. Po hodině se obě skupiny prohodily. Večer už nás čekala pouze večeře, zbytek času do večerky jsme měli volný program.

Druhý den ráno jsme se probudili do krásného slunného dne a v 8:35 jsme vyrazili na snídani. V deset hodin začínal oběma skupinám program. Jedna skupina vyrazila mimo areál KiEZ s GPS zařízením plnit úkoly rozmístěné po okolním lese a druhá skupina pokračovala ve vzdělávacích hrách. V těchto hrách jsme byli rozděleni do tří skupin a snažili jsme se napříč hrami nasbírat co nejvíce bodů, které byly sčítány do vyhodnocování. Po dokončení programů jsme vždy měli mnoho volného času, který většina z nás trávila buď na beach volejbalu, či na stolním tenise.

Třetí den nás čekal velký celodenní výlet. Vstávali jsme proto dřív, abychom stihli ve čtvrt na jedenáct vlak, který nás odvezl na nádraží Bad Schandau. Odsud už to byl jen kousek do malého města Königstein. Nad městem na nemalém kopci se nachází stejnojmenná pevnost. Náš cíl byl proto jasný. Výšlap byl velký, ale cíl stál za to. Celá pevnost je tvořena malými domečky a kostely, mezi kterými nás prováděl pan průvodce. Po prohlídce jsme sami měli ještě čas projít si místa, která nás zajímala, a pak pokračovala cesta zpátky dolů do města. V městě jsme měli další rozchod. Někteří navštívili místní cukrárnu a jiní vyrazili na nákupy. Vlak zpátky nám jel v půl páté a do místa ubytování jsme se dostali kolem šesté, byl to tedy velmi dlouhý den.

Poslední celý den v Sebnitzu jsme dopoledne strávili hraním zbývajících her. Následně nás čekalo velké vyhlášení. Skupina umístěná na první místě dostala cenu v podobě velké čokolády, ale ani ostatní skupiny neodešly s prázdnou i ony dostaly alespoň malou čokoládu. Odpoledne jsme ještě vyrazili dolů do města hledat památky a tradice specifické pro toto místo. Večer nás čekalo balení kvůli brzkému rannímu odjezdu.

V pátek ráno jsme si dobalili, vyklidili pokoje a důkladně je vysáli. Následně nás čekala poslední snídaně a odchod na nádraží Dolní Poustevna. Cesta zpátky do Prahy nám rychle utekla. Na nádraží v Praze jsem se již jen rozloučili a každý se vydal domů.

Za tento krásně naplánovaný výlet bych za moji třídu chtěla vřele poděkovat oběma paním profesorkám. Jsme rádi, že to s námi celý týden vydržely, a doufáme, že s nimi znovu budeme mít možnost ještě jet na podobný zájezd. Takže snad někdy příště!

Beáta Šperková, 2S